Sbírka Podzimní motýli vyšla v roce 1946 u českého nakladatele Zdeňka Řezníčka a do francouzštiny je přeložena poprvé. Vytvořit nový svět zvuků, rytmů a obrazů v rýmovaných verších, do kterých je ve své rodném jazyce uzavřel Buhuslav Reynek, to je výzva, které se ujal Benoît Meunier: „Když čtenář sleduje tyto Podizmní motýli, není svědkem pouze proměny podzimní krajiny. Jsou tady jasné znaky: všudypřítomnost pečetí, nachové barvy, oběti a beránka, krve a smrti… Záříjoví motýli, říjnový vítr a mlha, vzpomínky a slábnoucí slunce postupně ustupují a místo nich přichází první listopadové jíní, hřbitovy, zesnulí, litanie ke svatým: celá sbírka směřuje k ohlušujímu lomozu Apokalypsy z Posledního soudu, a nakonec vrcholí v klidu a tichu, v podobě jediné a lehounké Stopy, kterou zanechal ve sněhu pták: ten odletěl, snad s příslibem Návratu.“ (Benoît Meunier, doslov).