Bohuslav Reynek (1892-1971) a jeho žena Suzanne Renaudová (1889-1964) poslali z Petrkova v Československu, kde žili, svým přátelům do Francie, z nichž někteří byli spisovatelé nebo umělci, četné dopisy. Tato literární korespondence je málo známá. Před vydáním předkládané publikace vyšly, a to ve francouzštině, jedině dopisy mezi Suzanne Renaud a Henri Pourratem. Teprve až po druhé světové válce vstupuje dvojice Renaudová-Reynek do písemného styku s Jeanem Lebrau (1891-1983) z Moux, kde se narodil i zemřel, a s Andrée Appercelleovou, narozenou v Grenoblu, kde tato i doposud žije. Dva básníci, z nichž jeden pobýval ve vesnici vinařů v Aude, zemi suché a vonící, a druhá ve městě sevřeném vysokými zasněženými horami. Básník – vinař, přesvědčený katolík, Jean Lebrau, rád navštěvuje mnichy z kláštera d´En-Calcat. Andrée Appercellová má ráda zvířata, přijímá za své myšlenky komunismu a cestuje do Československa poststalinských let. Díky společnému umění a citu pro krásu, tito čtyři básníci sdílejí lásku k přírodě a prostým lidem, víru v lidskou duši, a též své modlitby za lepší svět.