Hrstka dopisů, které Bohuslav Reynek adresoval během roku 1921 Bohumile Pojerové, dceři nakladatele Jana V. Pojera, zůstávala do dnešních dnů skryta v kruhu rodinném. V roce 1921 bylo Reynkovi dvacet devět let, Bohumile devatenáct. Vedle zmínek o setkáních, četbě a četných událostech, které dokládají rodící se přátelství dvou mladých lidí, jež by jejich rodiče jistě rádi viděli pospolu, jsou tyto stručné listy pohledem na osobnost budoucího velkého umělce. Upřímnost, jasnozřivost, čestnost, pronikavé úsudky, to vše jsou vlastnosti, které napříště, navzdory nepřízním doby, budou utvářet Reynkův lidský úděl a jeho poslání umělce, a lze je vysledovat již ve stručných větách psaných jemným a ostrým písmem. O několik let později vezme mladý básník osud do svých rukou a v Grenoblu si vybere za ženu Suzanne Renaudovou, básnířku, jejíž dílo bude nejprve objeveno v překladech jejího muže v Československu. Ve Francii zůstane až do kritického vydání kompletního básnického díla v nakladatelství Romarin neznámé (I. 1995, II. 1999). „Z listů, které jsme zde uveřejnili, vystupuje básník Reynek jako člověk, jako muž čestný, přímý, vědomý si své odpovědnosti před životem, před lidmi, před Bohem. A proto chceme, aby tato neznámá korespondence vyšla. Je svědectvím zašlých dob, neosmělenného přátelství… Přála bych si, aby se nad tím čtenář pozastavil a zauvažoval o tom, zda přátelství a neosmělenost už dávno ne „odnesl divoký času vztek.“  (Dagmar Halasová, doslov).